Útok ze čtyř stran

V komentáři pod jedním z příspěvků jsem zmínil situaci, jaká vládne u nás. A bohužel to není jen jeden byt, kde se každou chvíli něco “slaví”.

Když jsme se cca před pěti či šesti lety nastěhovali, bordel dělali pouze dva byty – zleva sem tam nějaká ta večerní až noční “oslava”, pravděpodobně úspěchů našich fotbalistů či hokejistů a zprava běžný řev televize.

V bytě nalevo bydlí holobrádek – feťák, který si zve v náhodné dny do bytu kamarády, též feťáky už od pohledu. No a v bytě napravo stoletá důchodkyně s manželem, kteří jsou oba hluší jak poleno a tak jim televize řve od brzkých odpoledních hodin klidně až do půlnoci a občas ještě déle.

Během těch let se majitelé horního bytu prostřídali a bohužel jsme skončili s chronickou “uklízečkou”, která v pět ráno vstane a dupe jak stádo slonů. Nemá problém v tuto dobu zapnout pračku, nebo začít vysávat, přičemž se nevyhne mlácení o trubky ústředního topení.

Jsou to cca tři roky, co se nastěhoval další soused, tentokrát do bytu pod námi. Ten do té doby měla nejspíš jeho příbuzná, které ale taky není žádná škoda, protože šlo o osobu velmi nevlídnou.

Zatímco z horního bytu se linou zvuky vysavače, pračky a další, které by se v jiný čas dali tolerovat, z dolní partaje se od té doby v náhodné dny v časech mezi 23:00 a 7:00 linou jiné, tentokráte basové tóny. Proč? Protože přišli domů nalití jak carští důstojníci a ještě se jim zjevně nechce spát, takže se snaží nějak zabavit.

A co proti tomu děláme? Protože návštěvy orgánů v uniformě nepomáhají, bráníme se po svém. Respektive bráním se já, přítelkyně s tím nemá nic společného. 😀 To si takhle počkám, až oslavy skončí a s vědomím, že jsou škůdci stále přítomni využiji obvykle kolem deváté ranní svou reprosoustavu k tomu, abych připomněl dotyčným, že v paneláku nežijí sami. Přitom předpokládám, že hard D’n’B je ideální léčebnou kůrou na kocovinu. 😉