2 měsíce se bydlelo v klidu, a pak to začalo…

Ochlastenec zdatně zastupující bulharskou vlast v disciplíně "gladiátor chlastu"

První dva měsíce v prvním vlastním bytě byly v pohodě. Jasně, barák z padesátých let, obyčejná 3+1, ale moc nestála, splátky hypotéky nízké, říkal jsem si, že jsme vlastně docela vyhráli a že zásadní životní starost, tedy bydlení, máme definitivně odbytou.

A pak se to stalo.

Byt nad námi si koupila, a neptejte se mě, kde na to tenhle druh lidí sebral peníze, chlastem zdevastovaná bulharská famílie. Otec uřvaný Ožrala, matka Alkoholička v posledním tažení, starší syn ochlasta-dorostenec, tedy Ochlastenec. Ano, právě jsem rozdal přezdívky, kterých se dále budu držet. (Nezletilého syna z pojednání vynechme, toho jediného je mi trochu líto, tohle opravdu nevyhrál.)

A začalo kulturní obohacení. Několikadenní pitky, řev a bordel ve dne v noci, občas pochopitelně i domácí násilí. A jako bonus noční zušlechťování bytu, protože za temných nocí se stará omítka ze zdí odlupuje nejlépe. Prostě balkán. Ony se ty stereotypy nezhmotňují z čistého vzduchu. Pokusy o korekci stavu pochopitelně nepadly na úrodnou půdu, velmi brzy se ukázalo, že těmhle lidem je to prostě jedno. Je to přeci jejich byt, tak si v něm můžou dělat co chtěj!

Ožrala v jednom kuse vyřvává, Ochlastenec močí po chodbách a několikrát do měsíce se mi dobývá do bytu, Alhokolička se v devět dopoledne motá po chodbě úplně na plech. Ožrala dá tu a tam Alkoholičce po hubě, samozřejmě kvůli chlastu, protože on přece chlastá tak akorát, kdežto ona to přehání. Alkoholička se tu a tam snaží vyplížit z bytu pro chlast, v čemž jí silou brání nejmladší syn, kvůli čemuž si samozřejmě vyslechne moc pěkné věci. Od vlastní matky. Jak píšu, chudák, co to nevyhrál.

Už tomu budou tři roky, co mám nervy na pochodu. A čekám, co povolí dřív, jestli nějaká cévka a sekne se mnou, nebo nervy a seknu já s Ožralou. Tvl ale přece si kvůli takový svoloči nepůjdu sednout… Ani návštěva policie to moc nevytrhla, ostatně policie je tu nahání pravidelně, ale zjevně to mají na háku.

Víte, jak se normální lidi těší na víkendy? Tak já se víkendů děsím. Ostatně poslední víkendová akce, která skončila teprve před několika hodinami, mě inspirovala k odpoledni vyplněném bastlením tohoto webu.

To si tak Ožrala v neděli osm ráno sedne do kuchyně a začne hulákat do telefonu. Střídavě huláká do deseti do večera, kdy se odmlčí, takže si říkáte, že pro jednou příčetnost zvítězila, a v klidu se vyspíte. Ale omyl! To on si šel dobytek někam sehnat povzbuzovák, řekl bych takový ten proslulý, sudetský, protože tohle jenom na kafi prostě nedáte, o půlnoci se vrátil, hulákání do telefonu pokračovalo, a končilo dnes kolem jedné odpoledne. Čtete dobře, více jak 24 hodin v kuse ožralé, uřvané bulharštiny. Hotové lázně pro pacienty s nízkým tlakem!

A vrátit jim to nemám jak, protože jsem slušnej člověk (já vim, vždycky to trochu smrdí, když někdo sám sebe označí za slušného člověka, ale v tomhle kontextu mi to snad prominete) a nebudu recipročním bordelem otravovat ostatní sousedy. (Sousedky pode mnou jsou světice 🙂

A tak jsme tady. Web, přesněji tedy jeho rychle splácaný prototyp, běží, a je otevřen všem, kterým podobný sousedský ksindl otravuje život. Neváhejte a pište, lze to i anonymně. Protože člověku pomůže, když vidí, že v tom není sám.

Tolik k rychlému a stručnému úvodu, další historky, a nebojte se, bude jich požehnaně, budou následovat. Btw. sorry, jestli z textu vycházím jako xenofobní hovado, ale tohle z vás soužití s podobným materiálem udělá :/ Čirý zlo ty lidi, čirý zlo.